Základní škola a Praktická škola, Jičín

Ukusovala jsem ze svého měkkého rohlíčku s mákem. Už mi bylo jasné, co maminka celé odpoledne v kuchyni vyráběla. Prozradila nám, že to jsou svatomartinské rohlíky a že se prý vždycky na tento den pekly.

"To je tedy prima zvyk," řekl Jenda a pochutnával si na svém rohlíku. Vítr fičel a jen tak tak se nám podařilo rozsvítit všechny lampiony.

Tatínek si také pochvaloval rohlíky, ale trochu si posteskl, že by neuškodila ani svatomartinská husa, která se kdysi při té příležitosti pekla... když už jsme prý u těch tradic!

Dodal také, že se není co divit, že je taková zima. Vždyť ne nadarmo se říká, že má svatý Martin přijet na bílém koni!

"Na jakém bílém koni?" ptali jsme se tatínka jeden přes druhého. Ten se usmál a navrhl: "Víte co, děti, abychom tu nezmrzli, vyrazíme radši na cestu. A já vám budu vyprávět, jak to s tím Martinem a jeho koněm bylo."

A tak jsme si i my v VII. třídě vyprávěli slavnou legendu o svatém Martinovi. Dozvěděli jsme se, že Martin za celý svůj život udělal pro lidi spoustu dobrého. Lidé ho měli rádi a zvolili ho svým biskupem.

Kromě čtení legendy jsme si stejně jako maminka z vyprávění upekli svatomartinské rohlíčky, které se nám velmi povedli.

Nástěnku jsme si vyzdobili koníky a pranostikami spojené se svatým Martinem.