Snad každý z rodičů malých školáků si vzpomene na básničku o nešťastném Ivánkovi, který nechtěl chodit do školy:
Ivánku náš, copak děláš,
děti jdou do školy, tys ještě v posteli
o nic nedbáš, o nic nedbáš...
Pokud si dobře pamatuji, básnička dál vypráví, že smutný Ivánek cestou do školy poztrácel učebnice a do školy dorazil pozdě.
Aby takových nešťastných Ivánků bylo v naší škole co nejméně, zapojily se třídy prvního stupně do projektu „ Já a naše škola“. Děti si zábavnou formou opakují pravidla a hranice, které ve škole platí. Učí se, jak se chovat k sobě navzájem, co patří a nepatří na pracovní stůl,…poznávají okolí školy. Díky tomu získávají pocit bezpečí a jistoty. Vědí, jaké jednání je správné a čeho se mají vyvarovat. Takže nemusí žít v nejistotě a tápat, za co budou pochváleny a naopak z čeho paní učitelka asi nebude zrovna nadšená.
Pro mě a myslím, že i pro děti, byl projekt příjemným zpestřením výuky.
| Chvilinku... :-) O o . |